Vyšlo na Seznam Zprávy, 7. 1. 2024
Tázal se Milan Rokos
Co vás během tří měsíců války, následujících po útoku Hamásu, překvapilo?
Marek Čejka: Nepřestává mě překvapovat, že se izraelští stratégové dlouhodobě drží protipovstaleckých postupů z přelomu 19. a 20. století – to znamená strategie „železné pěsti a spálené země“ – v podobě brutálního trestného tažení.
Přitom se už tolikrát přesvědčili, a to jak několikrát u Gazy, tak třeba i v Libanonu, že to nejen dlouhodobě nefunguje, ale výsledek je spíše opačný. Vždy se objeví ještě nebezpečnější organizace. Po libanonském tažení v 80. letech to byl Hizballáh a po mnohonásobných bombardováních Gazy v uplynulých dvou desetiletích tu máme militanty Hamásu brutální jako nikdy předtím.
Utrpení prostých Palestinců z Gazy bylo přitom za poslední dva měsíce v kontextu historie izraelsko-palestinského konfliktu bezprecedentní a bezpečnostní situace Izraelců je z dlouhodobé perspektivy v hustějších mlhách než dříve.
Mluví se o budoucí podobě Gazy. Netanjahuova vláda by chtěla vládu místních klanů, zbytek světa spíš návrat Palestinské samosprávy. Jaký reálný scénář vidíte vy?
Marek Čejka: Osobně si žádný ideální plán pro Gazu, který by měl respektovat vůli lokálního obyvatelstva a zároveň eliminovat moc radikálů, nedokážu za současné situace představit. Je to tedy stále otázka za milion, přičemž dokonce i největšího izraelského spojence – USA – překvapilo, že izraelští politici a generálové už dříve jasněji nedefinovali, jaké mají o budoucnosti Gazy představy.
Až nyní dávají dohromady jakési plány, u kterých ale vůbec není jasné, jak budou schopny v - z poloviny zničené a zbídačené - Gaze fungovat. To ostatně vyvolává i vzpomínky na americkou obnovu Afghánistánu a Iráku nedlouho po 11. září 2001, které skončily mnoharozměrnou katastrofou a blamáží.
Zdá se, že hlavní cíle izraelské operace nebyly ani po třech měsících naplněny. V jakém bodě válka skončí, resp. co o jejím konci rozhodne?
Marek Čejka: Roli určitě hraje zřejmě zákulisní americký tlak. A pak také předpokládám, že vliv apokalypticky uvažujících ministrů v izraelské vládě (nejsou to jen známí Ben Gvir a Becal'el Smotrič, ale třeba i Amichai Elijahu, který nedávno navrhoval atomové bombardování Gazy) je stále nižší než hlasy těch racionálně uvažujících.
Ti zřejmě budou mít stále na mysli jisté hranice, které by zabránily kataklyzmatickému konfliktu spojenému např. s možnou implozí Libanonu či s otevřenou válkou s Íránem. A pak tu máme třeba jemenské Hútíje, kteří v přímém kontextu se současné válkou v Gaze začínají nově ohrožovat nejen izraelské zájmy, ale i globální obchod.
Jak tato válka ovlivní izraelské voliče? Pomůže spíše pravici, nebo levici?
Marek Čejka: Izraelská levice je i svou vlastní vinou v mimořádně hluboké krizi a nejsem si jistý, že jí vlastně ještě kdy něco pomůže. Dnešní dění možná posílí středopravé politiky typu Bennyho Gance, ale to jsou s trochou nadsázky takoví „Bibiové v bleděmodré“. Půlrok předcházející válce v Gaze jasně ukázal, že izraelská společnost a politika jsou v nesmírně hluboké systémové krizi, u které bude definitivní odchod Benjamina Netanjahua jen zcela základním předpokladem pro začátek procesu proměn. Ale jestli na konci tohoto procesu bude stát posílená demokracie, nebo naopak stát dominovaný teokratickými a osadnickými politiky, tak to dnes už není vůbec jasné.
Žádné komentáře:
Okomentovat