Tady uvidíte indické vojáky, kterých je hlavně v Kašmíru a Ladaku, mj. kvůli konfliktu s Pákistánem, opravdu hodně. sobota 29. srpna 2009
Pár fotek z cesty po Kašmíru a severní Indii 2.
Tady uvidíte indické vojáky, kterých je hlavně v Kašmíru a Ladaku, mj. kvůli konfliktu s Pákistánem, opravdu hodně. 
pátek 28. srpna 2009
80. let od Hebronského masakru z roku 1929
Před 80. lety došlo k jednomu z nejkrvavějších incidentů počínajícího židovsko-arabského konfliktu. Část hebronské židovské komunity byla povražděna zfanatizovaným davem arabských násilníků. Větší část komunity však našla úkryt u svých arabských sousedů a zachránila se. Jak se na masakr z roku 1929 dívají současní židovští osadníci z Hebronu či arabský pamětník, jehož rodina pomohla hebronské Židy ukrýt, se dozvíte ze zajímavého článku BBC. ... a pár fotek z nedávné cesty do Hebronu najdete tady. 
středa 26. srpna 2009
Pár fotek z cesty po Kašmíru a severní Indii
Průběžně ještě nějaké fota přidám, zatím můžete sledovat seveoindické vousáče.
čtvrtek 30. července 2009
Proč by v Brně mohly stát další mešity, synagogy a kostely
Jako Brňan, který se zabývá náboženstvími Blízkého východu a člověk, který si osobně váží pana Davida Macka i Muníba Hassana, si nemohu odpustit komentář k tématu, které zřejmě v lehkém nedostatku předvolební invence nastoluje v okurkové sezóně KDU-ČSL: Je nutno zabránit rostoucímu vlivu islámu 
v ČR, k čemuž může přispět další zabránění výstavby muslimských svatostánků na našem území. Je s podivem, jak diskuse o islámu, o Blízkém východě, vedou někdy i velice vzdělané lidi k vynášení zúžených a zároveň emotivních a kategorických závěrů. Podobné je to i v tomto případě. Jistě, nastolení tohoto tématu lidovci je možné pochopit i čistě pragmaticky: konkurence mezi náboženstvími, konkrétně mezi křesťanstvím a islámem o věřící, je v některých částech světa obrovská. V podmínkách ČR však nejsou k podobným obavám předpoklady a lidovci mohou být klidní, že naše země zůstane ještě velmi dlouho nejsekulárnější zemí Evropy s křesťanskými kořeny.
Byly popsány tuny papíru o tom, jak je islám na jedné straně „vírou teroristů“ a na straně druhé „náboženstvím míru“. Nemám pochybnosti o tom, že nebezpečí islámského radikalismu existuje a lidé, kteří mu musí čelit, nejsou jen na Západě, ale i v muslimském světě. To velice dobře popisuje například Gilles Kepel v knize „Válka v srdci islámu“ (Karlova univerzita, 2006). Agresivita radikálních islamistů na Západě doznala sice hrozivých podob, je však podstatně více medializována než nezřídka horší aktivity přímo uvnitř muslimského světa,
kde brutální akty islamistického násilí proběhly (či stále probíhají) zvláště v Iráku, Afghánistánu či v Alžírsku.
Dnešní česká společnost je jedna z nejsekularizovanějších vůbec a muslimů u nás žije velmi málo, přibližně 11 000. To je diametrální rozdíl proti našim západním sousedům. Ze zkušenosti vím, že konkrétně brněnská muslimská komunita otevřeně reflektovala problémy, které vznikají v soužití mezi muslimskými a nemuslimskými komunitami v západní Evropě, a snaží se jim předcházet. Nedošlo u nás zatím k žádnému závažnějšímu trestnému činu spojenému s muslimskou vírou. Ba naopak, došlo k několika deliktům otevřeně zaměřeným proti muslimům (islamofobie, která nese znaky analogie s antisemitismem).
Za podmínky, že skutečně existuje potřeba sakrální stavby pro věřící, je výstavba nového svatostánku logický krok, ať už se jedná o muslimy, Židy, křesťany či zen-buddhisty. Myslí si představitelé lidovců, že pokud se zakáže muslimům výstavba mešity, že je to odradí od dalších aktivit? Spíš naopak, muslimové se více uzavřou do sebe a jejich aktivity se stanou méně transparentní, což může zkomplikovat třeba i činnost českých bezpečnostních složek.
V Brně proběhlo už v minulosti několik sporů souvisejících s výstavbou současné mešity a není to poprvé, co lidovečtí
politici rozehrávají téma nevhodnosti její výstavby, někdy i za použití absurdních a nepravdivých argumentů („V arabských zemích také nejsou povolené křesťanské kostely“). Obávám se, že KDU-ČSL může podobná rétorika, nesoucí se v duchu populismu bývalého předsedy, v konečném důsledku jen ublížit. Ze seriózní strany ji přiblíží k některým názorům naší i zahraniční ultrapravice a k profesionálním islamobijcům typu Nizozemce Geerta Wilderse. To by byla pro českou politickou scénu další rána.
A jen zcela na závěr – žádné z velkých světových náboženství o sobě nemůže tvrdit, že je jen „náboženstvím míru“. Své extremisty mají i hinduisté, Židé a křesťané. V případě křesťanství se nemusí vůbec jít do dob katolické inkvizice a křížových výprav (kdy křižáci nemasakrovali jen muslimy a Židy, ale dokonce východní křesťany), ale stačí se podívat pár let zpátky a vzpomenout na „dobré křesťany“ v Irsku, chorvatské katolické Ustašovce, kteří řezali lidské hlavy, na faráře Tisa, který posílal desetitisíce Židů do plynu, na katolíka Timothyho McVeigha, který spáchal druhý největší teroristický útok v dějinách
USA. A pak zde máme docela nedávný (a pro mě osobně nepochopitelný) případ, kdy papež Benedikt XVI. zrušil exkomunikaci kardinála Williamsona, který otevřeně popírá holocaust. To mě mrzí obzvlášť, protože je to otevřená tolerance extremisty par excellence od jedné z největších autorit křesťanství. Znamená to snad ale, že by měli být všichni křesťané a katolíci vinni za činy svých souvěrců a třeba slovenští Židé by tak měli požadovat zastavit stavbu kostelů na Slovensku? Určitě ne. A stejně tak by neměla být kolektivní vina aplikována na věřící jiných vyznání.
v ČR, k čemuž může přispět další zabránění výstavby muslimských svatostánků na našem území. Je s podivem, jak diskuse o islámu, o Blízkém východě, vedou někdy i velice vzdělané lidi k vynášení zúžených a zároveň emotivních a kategorických závěrů. Podobné je to i v tomto případě. Jistě, nastolení tohoto tématu lidovci je možné pochopit i čistě pragmaticky: konkurence mezi náboženstvími, konkrétně mezi křesťanstvím a islámem o věřící, je v některých částech světa obrovská. V podmínkách ČR však nejsou k podobným obavám předpoklady a lidovci mohou být klidní, že naše země zůstane ještě velmi dlouho nejsekulárnější zemí Evropy s křesťanskými kořeny.Byly popsány tuny papíru o tom, jak je islám na jedné straně „vírou teroristů“ a na straně druhé „náboženstvím míru“. Nemám pochybnosti o tom, že nebezpečí islámského radikalismu existuje a lidé, kteří mu musí čelit, nejsou jen na Západě, ale i v muslimském světě. To velice dobře popisuje například Gilles Kepel v knize „Válka v srdci islámu“ (Karlova univerzita, 2006). Agresivita radikálních islamistů na Západě doznala sice hrozivých podob, je však podstatně více medializována než nezřídka horší aktivity přímo uvnitř muslimského světa,
kde brutální akty islamistického násilí proběhly (či stále probíhají) zvláště v Iráku, Afghánistánu či v Alžírsku.Dnešní česká společnost je jedna z nejsekularizovanějších vůbec a muslimů u nás žije velmi málo, přibližně 11 000. To je diametrální rozdíl proti našim západním sousedům. Ze zkušenosti vím, že konkrétně brněnská muslimská komunita otevřeně reflektovala problémy, které vznikají v soužití mezi muslimskými a nemuslimskými komunitami v západní Evropě, a snaží se jim předcházet. Nedošlo u nás zatím k žádnému závažnějšímu trestnému činu spojenému s muslimskou vírou. Ba naopak, došlo k několika deliktům otevřeně zaměřeným proti muslimům (islamofobie, která nese znaky analogie s antisemitismem).
Za podmínky, že skutečně existuje potřeba sakrální stavby pro věřící, je výstavba nového svatostánku logický krok, ať už se jedná o muslimy, Židy, křesťany či zen-buddhisty. Myslí si představitelé lidovců, že pokud se zakáže muslimům výstavba mešity, že je to odradí od dalších aktivit? Spíš naopak, muslimové se více uzavřou do sebe a jejich aktivity se stanou méně transparentní, což může zkomplikovat třeba i činnost českých bezpečnostních složek.
V Brně proběhlo už v minulosti několik sporů souvisejících s výstavbou současné mešity a není to poprvé, co lidovečtí
politici rozehrávají téma nevhodnosti její výstavby, někdy i za použití absurdních a nepravdivých argumentů („V arabských zemích také nejsou povolené křesťanské kostely“). Obávám se, že KDU-ČSL může podobná rétorika, nesoucí se v duchu populismu bývalého předsedy, v konečném důsledku jen ublížit. Ze seriózní strany ji přiblíží k některým názorům naší i zahraniční ultrapravice a k profesionálním islamobijcům typu Nizozemce Geerta Wilderse. To by byla pro českou politickou scénu další rána.A jen zcela na závěr – žádné z velkých světových náboženství o sobě nemůže tvrdit, že je jen „náboženstvím míru“. Své extremisty mají i hinduisté, Židé a křesťané. V případě křesťanství se nemusí vůbec jít do dob katolické inkvizice a křížových výprav (kdy křižáci nemasakrovali jen muslimy a Židy, ale dokonce východní křesťany), ale stačí se podívat pár let zpátky a vzpomenout na „dobré křesťany“ v Irsku, chorvatské katolické Ustašovce, kteří řezali lidské hlavy, na faráře Tisa, který posílal desetitisíce Židů do plynu, na katolíka Timothyho McVeigha, který spáchal druhý největší teroristický útok v dějinách
USA. A pak zde máme docela nedávný (a pro mě osobně nepochopitelný) případ, kdy papež Benedikt XVI. zrušil exkomunikaci kardinála Williamsona, který otevřeně popírá holocaust. To mě mrzí obzvlášť, protože je to otevřená tolerance extremisty par excellence od jedné z největších autorit křesťanství. Znamená to snad ale, že by měli být všichni křesťané a katolíci vinni za činy svých souvěrců a třeba slovenští Židé by tak měli požadovat zastavit stavbu kostelů na Slovensku? Určitě ne. A stejně tak by neměla být kolektivní vina aplikována na věřící jiných vyznání. pátek 17. července 2009
Kostlivci z Gazy vylézají ze skříně, ožívá také konflikt mezi sekulárními a religiózními Izraelci.
Důkazy o porušovaní mezinárodního válečného práva jsou teď k dispozici přímo od izraelských vojáků. Informuje o tom řada zpravodajských serverů v zahraničí i u nás. Viz BBC (nebo tady), Haaretz či Novinky. Kromě různých aspektů izraelsko-palest
inského konfliktu se však nyní v médiích znovu více objevuje i další důležitý konflikt - mezi sekulárními a religiózními Izraelci. V Jeruzalémě se bouří charedim proti porušování šabatu. Ještě donedávna byla situace v Jeruzalémě v tomto ohledu klidnější, protože radnici šéfoval přímo ultraortodoxní Žid. Současný starosta a jeho politika je však daleko více sekulární, což vede ke zvýšení napětí vě městě, kde ultraortodoxní charedim tvoří přes 30 %. Zatímco konflikt Izraelci-Palestinci má jasně dané kontury, vnitrožidovské konflikty v Izraeli jsou velmi nebezpečné, neboť jsou spory o samotnou identitu izraelských židovských obyvatel. Viz články z BBC (či tady), Haaretzu.
inského konfliktu se však nyní v médiích znovu více objevuje i další důležitý konflikt - mezi sekulárními a religiózními Izraelci. V Jeruzalémě se bouří charedim proti porušování šabatu. Ještě donedávna byla situace v Jeruzalémě v tomto ohledu klidnější, protože radnici šéfoval přímo ultraortodoxní Žid. Současný starosta a jeho politika je však daleko více sekulární, což vede ke zvýšení napětí vě městě, kde ultraortodoxní charedim tvoří přes 30 %. Zatímco konflikt Izraelci-Palestinci má jasně dané kontury, vnitrožidovské konflikty v Izraeli jsou velmi nebezpečné, neboť jsou spory o samotnou identitu izraelských židovských obyvatel. Viz články z BBC (či tady), Haaretzu.neděle 12. července 2009
Making the Internet Kosher
Jeden můj anglický výtvor (vyšlo v Masaryk University Journal of Law and Technology, tady najdete na stránkách Digitalislam).
sobota 4. července 2009
Pozvánka na výstavu
Výstavu najdete v Brně na Mendláku v zahradě Mendeliána. Je pod širým nebem, pevně doufám lijákům odolávajíc... (...tak a já si teď dám pár dní pauzu s bloggováním, pač jedu na dovču do Haliče).čtvrtek 2. července 2009
středa 1. července 2009
pátek 26. června 2009
Blízký východ, muslim Miká´íl Džeksn, Depešáci a ti další
O Jeho odchodu do království věčného popu informavala samozřejmě i blízkovýchodní média, třeba pro zajímavost Haarec, Al-Džazíra či Al-Arabíja. Asi si řeknete, že dávat Krále popu a jemu podobné pop-výtečníky a pop-výtečnice do souvislosti s Blízkým východem je trochu bizarní
záležitost. Jak ale vidíte podle snímku, ne zcela: na fotografii je záběr z hodně bizarního setkání mezi MJ (tehdy ještě nebyl muslimským konvertitou) a Arielem Šaronem, které zprostředkoval americký orotodoxní rabín Šmulej Boteach (na snímku vpravo). Pop hvězdy se do komentování Blízkého východu někdy motají, aniž by mu často příliš rozuměly. Možná víte, že třeba Madonna "dělá" do kabaly (nebo si to aspoň myslí) a často navštěvuje Izrael. V
ysloužila si za to mj. tvrdou kritiku ze strany izraelských orotodoxních rabínů, kteří považují její aktivity za naprosto nemístné a nemající nic společného s opravdovou kabalou.
Moji oblíbení (a vcelku apolitičtí) depešáci taktéž nejsou zcela stranou Blízkého východu - své letošní turné zahájili zřejmě ne zcela náhodou na stadionu v izraelském Ramat Ganu. V Izraeli také mají černí syntezátoroví mágové řadu příznivců a u příležitosti jejich koncertu zde vyšla dokonce limitovaná série košer piva Depeche Mode (viz foto). Přestože si je mnozí spojují hlavně s různými parafrázemi na křesťanství (Personal Jesus, John the Revelator,...), sám fontman David Gahan je židovského původu (Gahan je odvozenina jména Cohen) a na další fotce ho můžete vidět na jeho letošní návštěvě u Zdi nářků. Zřejmě málokdo dnes u nás tuší, že i přímo o blízkovýchodních konfliktech, izraelsko-palestinském sporu, ale i válce v Iráku a 11. září 2001 byla nazpívána celá řada písniček snad ve všech možných žánrech současné populární hudby. Je určitě přirozené, že izraelsko-palestinský konflikt se promítá do tvorby mnoha místních interpretů. V poslední době se stala nejen v Izraeli a Palestině velice známá izraelsko-arabská hiphopová kapela Dam (arab. „Krev“), jejíž členové si po vzoru západních raperů neberou
servítky se „sionistickým státem, jehož jsou arabskými občany“. Opačně to zase viděl Bob Dylan (sám židovského původu), který v osmdesátých letech nazpíval písničku Neighborhood Bully, která je metaforou Izraele v nepřátelském obklíčení. To bylo částečně i odrazem toho, že Bob Dylan byl v 70. letech příznivcem ultraradikálního rabína Meira Kahaneho, který později přesídlil do USA a založil stranu Kach. Asi nejpropracovanější text o blízkovýchodním konfliktu vytvořil nedávno veterán Tom Waits, který v písničce Road to Peace popsal detailně sebevražedný atentát a izraelskou odvetu. Ale popové písničky o Blízkém východu nazpíval 
skutečně kdekdo: O šejchu Jásínovi a Usámovi Bin Ládinovi mixují třeba elektroničtí Chemical Brothers (písnička Left Right), žalozpěv na zavražděného izraelského premiéra podává prostřednictvím reggae Alpha Blondy (Yitzhak Rabin), či o boji o půdu Svaté země chraptivě sípá Sepultura (Territory), jejíž členové se za tímto účelem v klipu notně pomazali bahnem z Mrtvého moře... Českým posluchačům určitě neunikl ani Maksimig skupiny J.A.R., ve kterém se frontman skupiny svěřuje 
„že v Izraeli nikdy nebyl na vojně“. A někteří možná zaslechli i zpověď DJ Pluta o teroristickém útoku z 11. září (N.P.S.). Tato písnička vybočuje svým obsahem mezi těmi předešlými tím, že by – s jistou mírou nadsázky – mohla sloužit jako podklad k trestnímu stíhání na základě paragrafu 260 trestního zákona: „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“...
záležitost. Jak ale vidíte podle snímku, ne zcela: na fotografii je záběr z hodně bizarního setkání mezi MJ (tehdy ještě nebyl muslimským konvertitou) a Arielem Šaronem, které zprostředkoval americký orotodoxní rabín Šmulej Boteach (na snímku vpravo). Pop hvězdy se do komentování Blízkého východu někdy motají, aniž by mu často příliš rozuměly. Možná víte, že třeba Madonna "dělá" do kabaly (nebo si to aspoň myslí) a často navštěvuje Izrael. V
ysloužila si za to mj. tvrdou kritiku ze strany izraelských orotodoxních rabínů, kteří považují její aktivity za naprosto nemístné a nemající nic společného s opravdovou kabalou.Moji oblíbení (a vcelku apolitičtí) depešáci taktéž nejsou zcela stranou Blízkého východu - své letošní turné zahájili zřejmě ne zcela náhodou na stadionu v izraelském Ramat Ganu. V Izraeli také mají černí syntezátoroví mágové řadu příznivců a u příležitosti jejich koncertu zde vyšla dokonce limitovaná série košer piva Depeche Mode (viz foto). Přestože si je mnozí spojují hlavně s různými parafrázemi na křesťanství (Personal Jesus, John the Revelator,...), sám fontman David Gahan je židovského původu (Gahan je odvozenina jména Cohen) a na další fotce ho můžete vidět na jeho letošní návštěvě u Zdi nářků. Zřejmě málokdo dnes u nás tuší, že i přímo o blízkovýchodních konfliktech, izraelsko-palestinském sporu, ale i válce v Iráku a 11. září 2001 byla nazpívána celá řada písniček snad ve všech možných žánrech současné populární hudby. Je určitě přirozené, že izraelsko-palestinský konflikt se promítá do tvorby mnoha místních interpretů. V poslední době se stala nejen v Izraeli a Palestině velice známá izraelsko-arabská hiphopová kapela Dam (arab. „Krev“), jejíž členové si po vzoru západních raperů neberou
servítky se „sionistickým státem, jehož jsou arabskými občany“. Opačně to zase viděl Bob Dylan (sám židovského původu), který v osmdesátých letech nazpíval písničku Neighborhood Bully, která je metaforou Izraele v nepřátelském obklíčení. To bylo částečně i odrazem toho, že Bob Dylan byl v 70. letech příznivcem ultraradikálního rabína Meira Kahaneho, který později přesídlil do USA a založil stranu Kach. Asi nejpropracovanější text o blízkovýchodním konfliktu vytvořil nedávno veterán Tom Waits, který v písničce Road to Peace popsal detailně sebevražedný atentát a izraelskou odvetu. Ale popové písničky o Blízkém východu nazpíval 
skutečně kdekdo: O šejchu Jásínovi a Usámovi Bin Ládinovi mixují třeba elektroničtí Chemical Brothers (písnička Left Right), žalozpěv na zavražděného izraelského premiéra podává prostřednictvím reggae Alpha Blondy (Yitzhak Rabin), či o boji o půdu Svaté země chraptivě sípá Sepultura (Territory), jejíž členové se za tímto účelem v klipu notně pomazali bahnem z Mrtvého moře... Českým posluchačům určitě neunikl ani Maksimig skupiny J.A.R., ve kterém se frontman skupiny svěřuje 
„že v Izraeli nikdy nebyl na vojně“. A někteří možná zaslechli i zpověď DJ Pluta o teroristickém útoku z 11. září (N.P.S.). Tato písnička vybočuje svým obsahem mezi těmi předešlými tím, že by – s jistou mírou nadsázky – mohla sloužit jako podklad k trestnímu stíhání na základě paragrafu 260 trestního zákona: „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“...V textu bylo použito pár odstavců z mého dřívějšího článku v Lidovkách - "O blízkovýchodním konfliktu netradičním způsobem" (LN, příloha Orientace, 4. 8. 2007 )
čtvrtek 25. června 2009
Takzvaný "přirozený přírůstek" židovských osad souvisí do značné míry s imigrací, nejen s porodností
Oblíbeným argumentem Benjamina Netanjahua a některých dalších izraelských politiků v souvislosti s židovskými osadami se zabývají tyto aktuální články - Daily Star - 3News - JTA
pondělí 22. června 2009
Iran interactive - images, videos and Tweets from the streets
Nejnovější záběry z dění v Íránu přes Twitter a YouTube na stránkách Haarecu.
čtvrtek 18. června 2009
Zajímavost: Poslanec Knesetu se obává zákazu nošení štrajmelů
Ultraortodoxní poslanec izraelského parlamentu (Knesetu) Menachem Eliezer Moses se obává, že nový zákon na ochranu zvířat může ohrozit nošení tradičního židovského klobouku štrajmel. Ten nosí členové některých ultraortodoxních skupiny hlavně o šabatu a náboženských svátcích. "Nejsme přece ve středověku, aby nám bylo zakazováno nosit typicky židovské symboly", řekl mimo jiné Moses. 
Více v článku zde.
Více v článku zde....Oblekem ultraortodoxních rabínů bývají tmavá sametová roucha a kromě nezbytné černé sametové jarmulky nosí o šabatu též černý či hnědý štrajmel (štrajml), což je kožešinový klobouk, který se tradičně vyrábí z liščích ohonů. Štrajmel nosí o šabatu i „řadoví“ členové některých chasidských skupin. Během týdne rabíni někdy nosí i tzv. spodek, což je těžká kožešinová čepice podobná granátnickým beranicím. Mimo své domovy nosí rabíni s oblibou hůl se zlatým či stříbrným knoflíkem. Štrajmely i fedory si charedim při dešti přikrývají igelitovými sáčky. To činí mj. proto, že prakticky všechny součásti oděvu charedim jsou velice drahé. Např. klobouky mohou stát stovky a štrajmely až tisíce dolarů. Vzhledem k tomu, že velká část izraelských charedim žije v chudobných poměrech, není pro ně lehké opatřit si všechny oděvní součásti.
úterý 16. června 2009
Netanjahu možná pod tlakem USA přijme další ústupky
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v neděli konečně vyslovil spojení ,,palestinský stát". Vzápětí ale jeho vytvoření podmínil omezeními, která se s tradičním chápáním státu neslučují. ,,Jeho" palestinský stát nemá mít právo na vlastní armádu a plnou zahraniční politiku. Analytici se shodují, že z hlediska mírového procesu premiérův projev převratný nebyl. Může ovšem znamenat, že izraelská pravicová vláda bude schopna přijmout pod tlakem USA další ústupky.Více v článku v deníku E15.
neděle 14. června 2009
"Báječná léta s Ahmadínežádem" aneb kam dále po íránských volbách?
Upřímně řečeno jsem byl tak jednoznačným vítězstvím Ahmadínežáda trochu překvapen, protože jsem předpokládal, že pokud zvítězí, tak to bude až v druhém kole, jako v minulých volbách. O regulérnosti některých aspektů voleb se dá určitě pochybovat, ale jako celek zřejmě skutečně zvítězil s přehledem on. Částečně to bude určitě díky státní propagandě, která byla vzhledem k jeho pozici daleko blíže jemu (dobře víme, jaký má televize vliv nejen na méně vzdělané vrstvy obyvatel), stejně tak jako tichá (nikoliv však bezmezné) podpora nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Dílem bude jeho silná podpora odpovídat i různým aspektům vnitřní politiky (Ahmadínežádova podpora venkova, jeho image skromnosti a lidovosti atd.), které odsud ze Západu nejsou tolik vidět, neboť zde je Ahmadínežádova politika často (a občas i trochu hystreicky) zjednodušována pouze na provokace vůči Západu, Izraeli a na lačnění po jaderném programu a zbraních. Bez ohledu na demokratičnost rozhodnutí by si ale Íránci určitě zasloužili lepšího prezidenta. Třeba už jen proto, že když se s mnoha z nich setkáte a když navštívíte Írán, zjistíte, že jsou představy o této zemi - mj. právě třeba kvůli takovým politikům jako je Ahmadínežád - nespravedlivě negativní. Byla by to také dobrá konstelace ve prospěch všech - Íránu, Západu, Izraele i zbytku světa - když v americkém prezidentském křesle sedí konsensuálnější osobnost, tak kdyby zároveň i na důležitém politickém postu v Íránu byl otevřenější a vzdělanější politik. Ahmadínežádovo zvolení tak opět nahraje všem zastáncům konfrontačnější zahraniční politiky ("Vidíte co je to za zemi!? Oni si stejně neumí zvolit nikoho jiného než jaderného šílence a popírače holocaustu"), mj. třeba politickým jestřábům Netanjahuovi a Liebermanovi v izraelské vládě, kteří vidí nejlepší řešení napjatých vztahů s Íránem v preventivnímu úderu na jeho jaderná zařízení. Kam by ale také další blízkovýchodní válka mohla vést, můžeme vidět třeba za západními a východními hranicemi Íránu.
Pozitivním aspektem íránských voleb je, že celkem zřetelně bylo po celém světě vidět, že v Íránu existuje výrazná opozice vůči Ahmadínežádově politice i vůči některým negativním aspektům teokratické republiky a že země není bezmezným "totáčem", jak to někdy informování o Íránu může vyvolávat. Pevně doufám, že volby přispěly k aktivizaci opozice, která teď bude nadále sílit a její vliv přinese v konečném důsledku pozitivní změny. Nejlepší by ale bylo, kdyby se na nejvyšší politicko-duchovní post v zemi dostal nějaký otevřenější ajatolláh, který by mohl více zkrotit prostořekého prezidenta a dát celému Íránu nový impuls. Na otázku "Kdy se tak stane?" lze ale odpovědět jen tak, jak říkají muslimští učenci: "Alláhu alam - Jen Bůh to ví nejlépe".
Pozitivním aspektem íránských voleb je, že celkem zřetelně bylo po celém světě vidět, že v Íránu existuje výrazná opozice vůči Ahmadínežádově politice i vůči některým negativním aspektům teokratické republiky a že země není bezmezným "totáčem", jak to někdy informování o Íránu může vyvolávat. Pevně doufám, že volby přispěly k aktivizaci opozice, která teď bude nadále sílit a její vliv přinese v konečném důsledku pozitivní změny. Nejlepší by ale bylo, kdyby se na nejvyšší politicko-duchovní post v zemi dostal nějaký otevřenější ajatolláh, který by mohl více zkrotit prostořekého prezidenta a dát celému Íránu nový impuls. Na otázku "Kdy se tak stane?" lze ale odpovědět jen tak, jak říkají muslimští učenci: "Alláhu alam - Jen Bůh to ví nejlépe".
(Vyšlo také v Lidovkách)
středa 10. června 2009
Jak dopadnou íránské volby
S velkým napětím je očekáván výsledek prezidentských voleb v Íránu, kde se se současným prezidentem a jeho konfrontačním stylem střetnou další tři kadidáti - Mir-Hossein Músáví, Mehdí Karrúbí, and Mohsen Rézáí. Netřeba příliš zdůrazňovat, že případná Ahmadínežádova porážka by mohla přinést lepší vyhlídky na zlepšení vztahů a komunikace mezi Západem (hlavně USA) a Íránem. Velké naděje jsou vkládány hlavně do Músávího. Je určitě dobře, že íránské prezidentské volby probíhají za takového zájmu a že politický systém země funguje tak, že není zdaleka předem danou věcí, kdo bude vítězem voleb. Nelze ale zapomínat ani na to, že na špici íránské politické hierarchie nestojí prezident, ale teokratický vůdce rahbár ajatolláh Chameneí, reprezentant velmi konzervativní teokratické linie. Ani ten však nebude ve svém úřadu věčně a již delší dobu se s ohledem na jeho věk a hlavně zdravotní stav spekuluje, který ajatolláh ho na nejvyšším postu vystřídá. Více viz stránky BBC. neděle 7. června 2009
Výbušná lyrika
Při svých cestách po Blízkém východě najdu kolikrát různé zajímavé věci. Jednou tak třeba když jsem se procházel po staveništi přirozeně se rozšiřující osady na Západním břehu, objevil jsem ledabyle pohozený krompáč. Jaké překvapení, když jsem v puklině jeho násady objevil skrytou nebojácnou protiteroristickou báseň (...kdož ví, proč byla ve slovenštině:)
Usámo Bin Ládine!
Tvá „sieť hrôzy“ zahyne!
Buděm do ťa tvrdo Bushit
Tvé štruktúry pôjde zrušiť!
Keď ťa najdu v Tora-Bora
Abú Ghraib bude tvoja nora!
Keď sa schováš v Kandahári,
Ponesú ťa von len máry!
Keď utečieš kam neznámo,
Čaká na ťa Guantánamo!
...
a pak tam byla ještě jedna, ale ta už je zřejmě jen pro fajnšmekry, kteří znají židovské osady:)
...
Pařba v osadách
V Bet El
pivo jak jetel.
V Bet El
pivo jak jetel.
V Šilo
lépe se pilo.
V Elon More
dám nohy hore.
V Ofře
je nám vždy dobře.
Vždy lehce zahulím
v Maale Adummim.
Najlepšia parba
Len v Kyrjat Arba!!!
čtvrtek 4. června 2009
Obamův projev o Blízkém východě
Projev amerického prezidenta v Káhiře bude zřejmě patřit mezi ty jeho nejvýraznější. Obama nepromluvil v Káhiře nakonec v mešitě Al-Azhar, ale z auly Káhirské univerzity. Přestože byl poměrně dlouhý, rozvláčný nebyl ani v nejmenším a nevyhýbal se těm nejpalčivějším otázkám, mezi kterými určitě dominuje izraelsko-palestinský konflikt. Pěkné byly odkazy na sdílené hodnoty mezi muslimy, křesťany a Židy, citace z Koránu, Talmudu etc. Přesto mě tam trochu chyběla kritika saúdskoarabského režimu či odkaz na indicko-pákistánský konflikt. Když Obama kritizoval židovské osady, nebylo zcela jasné, jestli mluví o nich celkově, nebo jen kritizuje jejich rozšiřování. Jinak ale všechna čest. Výcuc z projevu s důrazem na izraelsko-palestinský konflikt můžete najít zde (Ha´arec), obecněji tady (BBC) či česky tu a tu. Zajímavý je též článek o současných izraelsko-amerických vztahů od Gideona Levyho z Ha´arecu.sobota 30. května 2009
How Israel helped to Spawn Hamas - Izraelská podpora vznikajícímu Hamásu byla velkou chybou, říká izraelský odborník
Link to article from Andrew Higgins, Wall Street Journal ( 24. 1. 2009)
"Hamas, to my great regret, is Israel's creation," says Mr. Cohen, a Tunisian-born Jew who worked in Gaza for more than two decades. Responsible for religious affairs in the region until 1994, Mr. Cohen watched the Islamist movement take shape, muscle aside secular Palestinian rivals and then morph into what is today Hamas, a militant group that is sworn to Israel's destruction.
Izraelští odborníci připomínají, že izraelská podpora formujícímu
se Hamásu a šejchu Jásínovi v 70. letech byla velkou chybou. Podobně jako USA považovalo v 80. letech afghánské radikální islamisty za své spojence v boji proti komunismu, Izrael viděl v Hamásu velkého konkurenta Arafatova Fatahu. Mnozí z mudžáhidínů v Afghánistánu přitom již během války proti Sovětům připravovali vznik Al-Káidy. Brigádní generál Jicchak Segev vzpomíná, že "náš arcinepřítel byl tehdy Fatah" a šejch Jásín byl "stoprocentně mírumílovný". Avner Cohen, který pracoval na izraelském ministerstvu pro náboženské záležitosti, odbor pásma Gazy, zaslechl mnohá varování od tradičních islámských kleriků v Gaze na sdresu šejcha Jásína. Říkali: "Držte se od něj, je to nebezpečný člověk, za 20-30 let budete mít velké problémy". "Klerik měl pravdu", konstatuje Cohen. Celý článek z Wall Street Journal najdete zde.
"Hamas, to my great regret, is Israel's creation," says Mr. Cohen, a Tunisian-born Jew who worked in Gaza for more than two decades. Responsible for religious affairs in the region until 1994, Mr. Cohen watched the Islamist movement take shape, muscle aside secular Palestinian rivals and then morph into what is today Hamas, a militant group that is sworn to Israel's destruction.
Izraelští odborníci připomínají, že izraelská podpora formujícímu
se Hamásu a šejchu Jásínovi v 70. letech byla velkou chybou. Podobně jako USA považovalo v 80. letech afghánské radikální islamisty za své spojence v boji proti komunismu, Izrael viděl v Hamásu velkého konkurenta Arafatova Fatahu. Mnozí z mudžáhidínů v Afghánistánu přitom již během války proti Sovětům připravovali vznik Al-Káidy. Brigádní generál Jicchak Segev vzpomíná, že "náš arcinepřítel byl tehdy Fatah" a šejch Jásín byl "stoprocentně mírumílovný". Avner Cohen, který pracoval na izraelském ministerstvu pro náboženské záležitosti, odbor pásma Gazy, zaslechl mnohá varování od tradičních islámských kleriků v Gaze na sdresu šejcha Jásína. Říkali: "Držte se od něj, je to nebezpečný člověk, za 20-30 let budete mít velké problémy". "Klerik měl pravdu", konstatuje Cohen. Celý článek z Wall Street Journal najdete zde.pátek 29. května 2009
V Negevské poušti bude nové město pro ultraorotodoxní Židy
Izraelské ministerstvo vnitra schválilo projekt výstavby města v poušti Negev, které ponese jméno Kasif. Město bude určeno především pro bydlení ultraorotodoxním Židům (charedim) a v první fázi v něm má být usídleno 50 000 obyvatel. Tento velký projekt je tak zřejmě reakcí na neustále narůstající populaci charedim v Izraeli. Proti výstavbě velkého města v Negevu protestují ochranáři přírody zdejší oblasti a navrhují, aby se více investovalo do rozvoje existujících ultraorotodoxních čtvrtí. Viz zdroj.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)