středa 3. května 2017

Hamás 2.0 mírní slovník. Změna kurzu, nebo jen prázdná slova?

Palestinské radikální hnutí Hamás vydalo „update“ své charty z roku 1988. Kdo vývoj Hamásu sleduje, bude zřejmě překvapen řadou nových ustanovení, které přináší. Některé pasáže totiž připomínají manifest nějaké lidskoprávní či feministické organizace.  

Dokument byl vydán v katarském hlavním městě Dauhá, kde sídlí současné exilové vedení organizace v čele s dlouholetým vůdcem Chálidem Mišálem.


Oproti původní chartě totiž už dnešní Hamás nemluví o Palestině v hranicích z roku 1948 (tzn. včetně izraelského území), ale o hranicích palestinských území po roce 1967. Má tedy na mysli Západní břeh a pásmo Gazy, tedy území, na kterých má dle principů mírového procesu z 90. let vzniknout Palestinský stát a které také za Palestinu oficiálně považuje i největší vnitřní politický soupeř Hamásu – hnutí Fatah.

Jedním dechem sice Hamás i v novém textu dodává, že Izrael a sionismus zůstávají jeho úhlavním nepřítelem a principy mírového procesu nadále neuznává, ale v kontextu dlouhodobé neústupnosti Hamásu je i výše uvedené výraznou změnou.

Řetězec politických krizí Hamásu

Útočný tunel Hamásu.
Každý se jistě zeptá, proč se dnešní Hamás snaží působit smířlivěji a je-li je za těmito snahami možné hledat upřímnost? Tu bude pochopitelně možné posoudit až na základě konkrétních kroků, nicméně důvodů chovat se jinak má dnešní Hamás opravdu hodně.

Minimálně od roku 2006 se totiž nachází ve stále se rozšiřujícím řetězci politických krizí: Po roce 2006, kdy Hamás překvapivě vyhrál palestinské volby, se prudce zhoršily jeho vztahy s Fatahem, který se nechtěl vzdát svých politických pozic. Tento konflikt mezi Fatahem (ovládajícím Západní břeh) a Hamásem (silným zvláště v pásmu Gazy) má pak dlouhodobě spíše prohlubující se tendenci. 

Hamásu svitla v roce 2012 naděje na posílení, když se v Egyptě stal na krátký čas prezidentem Mohamed Mursí, který Hamás podporoval. V roce 2013 však přišla studená sprcha maršála Sísího, který Mursího sesadil a uvěznil a se spojenci jeho režimu (kam spadají samozřejmě i zahraniční frakce Muslimského bratrstva jako je Hamás) přerušil kontakty.   

Další velkou komplikací pro Hamás se stalo dění v Sýrii, kde jeho exilové vedení dlouho využívalo damašského azylu pod ochranou Bašára Asada. Jenže Hamás začal v roce 2011 asadovskou kontrarevoluční politiku kritizovat a syrský prezident velmi brzy své hosty vypoklonkoval.

A nelze samozřejmě zapomínat ani na dlouhodobý konfliktní vztah s Izraelem, který Hamás v minulosti často přiživoval a jehož důsledky byly následně pro prosté obyvatele Gazy velmi tvrdé.

Hamás ani v novém dokumentu nezmiňuje nic o uznání legitimity Izraele, přesto v novém textu najdeme alespoň snahu zahladit odkazy na antisemitismus, který v 80. letech Hamás někdy doslova převzal z evropského prostředí. To dobře ukazuje zvláště tato pasáž původní charty z roku 1988:

„Ekonomickými prostředky ovládli Židé svět, nechal vypuknout revoluce (francouzskou, ruskou). Zednáři, rotariáni, Lions club, B ́nai B ́rith atd. jsou zodpovědní za rozklad společnosti...“.

V textu z roku 2017 naopak můžeme najít toto tvrzení:

„Hamás má za to, že je v konfliktu se sionistickým projektem, nikoliv s židy kvůli jejich náboženství. Hamás nebojuje s židy, protože jsou židé, ale s (židovskými) sionisty, kteří okupují Palestinu. Ale jsou to právě sionisté, kteří neustále identifikují židovství a židy s jejich koloniálním projektem 
a jeho ilegální existencí.“

Některé další nové pasáže pak jako kdyby byly vystřižené z manifestu nějaké současné lidskoprávní či feministické organizace:

„Hamás odmítá útlak jakékoliv lidské bytosti nebo podkopávání jeho či jejích práv na nacionalistickém, náboženském či sektářském základě.“ ... 

„Role palestinské ženy je zcela fundamentální pro současnost i v budoucnost, ostatně jako tomu bylo během palestinské historie vždy. Žena má rovněž stěžejní roli v odporu (vůči okupaci), 
osvobození a v budování politického systému.“

Nástup pragmatiků?

Ismáíl Haníja - jedna z nejdůležitějších
osobností současného Hamásu a zároveň
představitel pragmatičtějšího proudu v hnutí. 
V praxi to samozřejmě nemusí znamenat reálný respekt k judaismu ani feministickým hodnotám ze strany Hamásu. V tomto kontextu je třeba mít na paměti, že Hamás nebyl nikdy monolit a že v něm vedle tvrdých fundamentalistů a extrémistů působili i velcí pragmatici. A ti dnes zřejmě získávají v hnutí větší vliv.

Dobře si tak uvědomují, že Hamásu prospěje, pokud se pokusí sejmout otěže antisemitismu a fundamentalismu, které na sebe sám navlékl nejen svými činy, ale i původním textem své Charty z roku 1988. Ovšem daleko důležitější než text na papíru bude, zda Hamás skutečně začne nějak svá tvrzení reflektovat i v reálné politice.

Rovněž stojí za pozornost, že Hamás také v novém dokumentu vůbec nezmiňuje vazbu na egyptské Muslimské bratrstvo, jehož filozofií se inspiroval. To je zřejmě rovněž výraz pragmatismu – Hamás totiž potřebuje nejen klid na izraelské hranici, ale také dobře vycházet s egyptským režimem. A ten je v současnosti veden maršálem Sísím, který byl klíčovou osobou při sesazení prezidenta Mursího.

Přitom Mursího establishment vzešel právě z řad Muslimského bratrstva, od něhož se tak dnešní Hamás snaží spíše distancovat. Ostatně současné Bratrstvo (viz aktuální publikace;) není zdaleka nějakým tajným celosvětovým muslimským spiknutím organizujícím například uprchlickou krizi, jak před časem zmínil Miloš Zeman. Spíš naopak – velmi se odlišuje podle toho, v jaké konkrétní muslimské zemi působí a jeho jednotlivé frakce jsou navzájem už propojené pouze symbolicky, pokud vůbec. Navíc Hamás není zdaleka jedinou jeho odnoží, která se pokusila vydat samostatnou cestou. Nedávno se třeba dědictví Muslimského bratrstva pokusila zbavit i tuniská strana An-Nahda. 

Malá část antisionistických ultraortodoxních židů
sympatizuje s Hamásem už delší dobu. Na snímku
při setkání s Ismáílem Haníjou  (Gaza, 2009)
Hamás má určitě řadu důvodů měnit se a čas brzy ukáže, jak jsou tyto snahy upřímné. Vcelku dle očekávání izraelský premiér Netanjahu nové prohlášení Hamásu odmítl jako „kouřovou clonu“ nad jeho pravými úmysly. Z jeho pohledu je to celkem logické, protože Netanjahu tradičně využívá extrémismu Hamásu nejen k činění drakonických opatření proti Palestincům, ale i k ústupkům vůči vlastní radikální pravici a osadníkům, či k nadbíhání zbrojařským a bezpečnostním lobby. Pokud by se nyní Hamás i v reálu umírnil, Netanjahu by pro svou tradiční politiku mohl začít ztrácet půdu pod nohama. Ta už je ostatně dlouho kluzká ve stínu jeho různých politických skandálů. A pak nelze samozřejmě zapomínat i na nevypočitatelný faktor „velkého bílého otce ve Washingtonu“, který může vnést do izraelsko-palestinských vztahů novou dynamiku.

Vyšlo na iDnes, 3. května 2017  

7 komentářů:

  1. Zdravím,
    tvrdíte, že přistoupení Hamás na hranice z roku 67 je "v kontextu dlouhodobé neústupnosti Hamásu výraznou změnou"?

    Meshal: Hamas Backs Palestinian State in '67 Borders
    Avi Issacharoff 02.04.2008 00:00 Updated: 2:17 AM
    read more: http://www.haaretz.com/meshal-hamas-backs-palestinian-state-in-67-borders-1.243189

    Haniyeh: Hamas Willing to Accept Palestinian State With 1967 Borders
    Hamas leader in Gaza addressed group of European MPs who sailed to Strip to protest Israel's blockade.
    Amira Hass News Agencies Nov 09, 2008 12:00 AM
    read more: http://www.haaretz.com/news/haniyeh-hamas-willing-to-accept-palestinian-state-with-1967-borders-1.256915

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím. Ano, v takto otevřené formě Hamás de iure nikdy v dokumentu takového významu (jako je charta hnutí) zatím podobnou věc nedeklaroval. To nic nemění na tom, že de facto se v minulosti mohl chovat jinak.

      Vymazat
  2. Vy si opravdu myslíte, že to byl Hamás, který v minulosti často přiživoval "konflikt" s Izraelem a tedy může za masakrování civilistů v Gaze?

    Hamas touts 10-year ceasefire to break deadlock over Israel
    1 November 2006
    https://www.theguardian.com/world/2006/nov/01/israel

    The Truth About Cease-fire Violations Between Israel and Gaza
    February 6, 2014
    https://www.antiwar.com/blog/2014/02/06/the-truth-about-cease-fire-violations-between-israel-and-gaza/

    The principal finding is as follows: “Palestinian launches have been rare and sporadic and occurred almost always after successive instances of Israeli cease-fire violations.” Despite this, in the diplomacy on Mid-East peace, we invariably hear about Israel’s security concerns, while that of the Palestinians’ is hardly mentioned.

    Reigniting Violence: How Do Ceasefires End?
    http://www.huffingtonpost.com/nancy-kanwisher/reigniting-violence-how-d_b_155611.html
    leaving out crucial facts

    Second, and just as important, what happened to end this striking period of peace? On November 4th, Israel killed a Palestinian, an event that was followed by a volley of mortars fired from Gaza. Immediately after that, an Israeli air strike killed six more Palestinians. Then a massive barrage of rockets was unleashed, leading to the end of the ceasefire.

    The Dahiya Doctrine: Evidence of Israel's Intentional Mass Slaughter in Gaza

    Michael Ratner says a recent release by WikiLeaks founder Julian Assange shows brutal depths of Israeli policy towards Gaza

    http://therealnews.com/t2/index.php?option=com_content&task=view&id=31&Itemid=74&jumival=12271

    Jestli něco živí "konflikt" s Gazou, tak je to naprosto devastující blokáda, kdy 2 miliony lidí nemají téměř co jíst ani pít, není palivo, je nedostatek elektřiny, léků, lidi přežívají v rozbombardovaných zdech domů a do toho okupační síly téměř každý den střílí po palestinských zemědělcích a rybářích, buldozerují jim ornou půdu a čas od času jim úrodu z letadel pokropí pesticidy a otráví tak nejen úrodu, ale i půdu.

    Je zarážející, že když píšete o "neústupné" politice Hamás, tak absolutně vynecháte kontext dopadů devastující blokády, která podle OSN z Gazy do roku 2020 udělá neobyvatelnou a nekonečných provokací ze strany Izraele. Blokáda je mnohem větší agrese než ty rachejtle, kterými na ni reagují. Navíc záminkou pro poslední masakr v Gaze, kdy mrtvolky dětí museli dávat do chladičů na zmrzlinu, protože už jim nestačili lednice v márnicích, bylo naprosto nepodložené tvrzení, že Hamás stál za vraždou tří izraelských mladíků na Západním břehu, což později museli uznat nebyla pravda. A i kdyby to pravda byla, kolektivní trestání masakrem více něž 2000 lidí včetně více než 500 dětí, je válečný zločin - tedy státní terorismus.

    Hamas opravdu není můj šálek kávy, ale při pohledu na něj je nutné reflektovat izraelskou politiku okupace a blokády a politický posun Hamás, který není výsledkem nové deklarace charty, ale naopak nová charta je výsledkem politiky Hamás, kterou vede už od doby, kdy vyhráli volby. Teď tedy není na řadě opět čekání, jestli to myslí vážně, ale sledování, jak bude reagovat Izrael. Na hrozbu míru většin
    reagují agresí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamás je militantní hnutí a nese samozřejmě svůj díl zodpovědnosti za smrt a zmrzačení řady lidí, včetně mnoha Palestinců. Ten článek nehodnotí brutalitu izraelských akcí a zodpovědnost Izraele, ale Hamásu. A díl spoluzodpovědnosti za konflikt a vraždění nevinných je samozřejmě i na jeho straně.

      Vymazat
  3. Můj příspěvek také primárně nehodnotí brutalitu izraelských akcí, i když jejich státní terorismus má na kontě nesrovnatelně více obětí civilistů včetně tisíců dětí, než terorismus Hamás. Spíše ale poukazuji na zodpovědnost za vyvolávání střetů, kdy Izrael zaútočí, vyvolá tak odpověď pár rachejtlemi a to pak využije jako záminku k masakru tisíců lidí.
    Tato izraelská taktika je známa už nějakou dobu. Jasně ji popsal např. gen. Dayan v souvislosti se šestidenní válkou a provokacemi na Golanech.
    "After all, I know how at least 80 percent of the clashes there started. In my opinion, more than 80 percent, but let's talk about 80 percent. It went this way: We would send a tractor to plow some area where it wasn't possible to do anything, in the demilitarized area, and knew in advance that the Syrians would start to shoot. If they didn't shoot, we would tell the tractor to advance farther, until in the end the Syrians would get annoyed and shoot. And then we would use artillery and later the air force also, and that's how it was.'' http://www.nytimes.com/1997/05/11/world/general-s-words-shed-a-new-light-on-the-golan.html

    Od konce operace Lité olovo do konce září 2012 izraelská okupační armáda v Gaze zabila 283 Palestinců. Nejméně 77 z nich byli civilisté. Skoro polovina z nich (30) byly děti. Palestinci z Gazy během tohoto období nezabili ani jediného izraelského civilistu. Zabili pouze 4 vojáky izraelských okupačních sil. Tato data uvádí izraelská lidskoprávní organizace B'tselem. - See more at: https://blisty.cz/art/66558.html#sthash.qDhyyjHf.dpuf
    Jen v listopadu 2012 IDF v Gaze zabila 7 lidí, mezi kterými byly i děti.
    12. listopadu palestinské ozbrojené frakce souhlasí s příměřím s podmínkou, že Izrael zastaví vojenské operace na území Gazy.
    14. listopadu Izrael porušuje příměří a podniká atentát na Ahmada Džabarího. Jen půl hodiny po smrti Džabarího Gazu opakovaně bombarduje izraelské letectvo. Agentura Reuters informuje o 10 zabitých a 40 zraněných. Mezi mrtvými jsou 3 děti. Jednou z obětí je i 11 měsíční syn reportéra BBC a těhotná žena, která čekala dvojčata. Po dalších náletech téhož dne počet raněných stoupá na 116. Mezi raněnými je 26 dětí a 25 žen, jak informuje Palestinské centrum pro lidská práva, které upřesňuje počet mrtvých na 13.

    Provokaci před operací Lité olovo jsem již popsala. Po několika měsících příměří Izraelci do Gazy poslali komando a zbili 7 lidí z Hamás, následovaly rakety, které se staly mediální záminkou pro dlouho připravované Lité olovo.

    Disinformation, Secrecy and Lies: How the Gaza Offensive Came About
    Barak ordered preparations for Saturday's operation 6 months ago, as Israel, Hamas agreed on a truce.
    read more: http://www.haaretz.com/news/disinformation-secrecy-and-lies-how-the-gaza-offensive-came-about-1.260347

    OdpovědětVymazat
  4. Netvrdím, že Hamás není militantní hnutí, které by na svědomí nemělo životy civilistů. Ale když už použijete větu: "A nelze samozřejmě zapomínat ani na dlouhodobý konfliktní vztah s Izraelem, který Hamás v minulosti často přiživoval a jehož důsledky byly následně pro prosté obyvatele Gazy velmi tvrdé." a nic víc. Tak to znamená, že jste toho názoru, že opakované masakrování Gazy je "důsledek Hamásem přiživovaného konfliktu", což jsem doufám dostatečně vyvrátila v předchozím komentáři.

    Vedle zájmu o území a zdroje pitné vody na Západním břehu, Izrael Gazu i Západní břeh využívá, jako testovací laboratoř pro nové zbraně a zároveň jako upouštěcí ventil rasistickému pnutí uvnitř izraelské společnosti. A navíc ty bomby, munici a zbraně za skoro 4 mld. USD ročně musí nějak "využít", aby v tomto byznyse mohli dál pokračovat.

    Viděl jste izraelský dokument o iz. zbrojním průmyslu, The Lab? Know how okupace a jejich "field tested" zbraně se prodávají opravdu dobře.
    https://www.youtube.com/watch?v=iabky5rvsGk&t=74s

    Slyšel jste o DIME?
    White Phosphorous and Dense Inert Metal Explosives: Is Israel Using Banned and Experimental Munitions in Gaza?
    https://www.democracynow.org/2009/1/14/white_phosphorous_and_dense_inert_metal

    Snad chápete, proč mi váš výše zmíněný komentář přijde poněkud zavádějící.

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, Hamás přiživoval konflikt, jehož následky byly pro obyvatele Gazy velmi tvrdé. Společně s Izraelem nese na konfliktu s Izraelem jednoznačně spoluzodpovědnost.
    Jinak díky za komentáře. Že si myslíte že to je zavádějící Vám samozřejmě neberu, ale v tomto se neshodneme. Mějte se ok.

    OdpovědětVymazat